Aktuálně od vody

Na této stránce můžete sledovat některé naše vycházky a úlovky. Celou fotogalerii našich úlovků naleznete zde >>>.

nejnovější novější

13/30

starší nejstarší

Cesta za polární kruh 2021 #11 29.09.2021, David Havlíček

Den jedenáctý. Ze sna o pstruzích v horách mne vytrhává budík. Je pět. Ideální čas vylézt a zkusit dostat dalšího velkého pstruha. Budík ale vypínám. Včerejší den nám vysál hodně energie a tohle nedám ani já :-) A ani nikdo jiný. Probíráme se až v pozdním ránu. A nikam nespěcháme. Ráno jsme už "procákli", tak není kam. V klidu posnídáme, kávička a jdeme k vodě. Hodinku zachytáme pár menších pstruhů do 40 cm a vracíme se do tábora. Nikdo nemá kdovíjaký tah na branku. Vloni jsme zde strávili slunečný "sušící" den po týdnu deště a dnes to vypadá, že to bude jak přes kopírák. Sice nejsme zdaleka tak promočení, jako tehdá, nicméně příležitost vše vyvětrat a vysušit se neodmítá. A tak půl dne vlastně nic moc neděláme, jen odpočíváme, sušíme a na řadu také přichází hygiena. Na severu měla voda okolo 8°C, zde to opticky vypadá nejméně na 10°C! A teplá koupel se neodmítá! Po prvotním šoku se to vždy dá zvládnout, nicméně po pár desítkách vteřin mám pocit, že mám své mužství ve svěráku a z vody vyletím jak raketa. Bylo to drsné, nicméně za ten pocit svěžesti a čistoty to stálo. V pozdním odpoledni vše zabalíme a pokračujeme dalších několik set kilometrů na jih. Na poslední dvě noci této rybářské expedice. Na místo dorážíme při západu slunce a užíváme si pohledu na vodu, který máme tak rádi. Rychlá večeře a šup do spacáku nabíjet "tělesné baterky". Usínám rychle s nadějí na kvanta velkých okounů a nějaké štiky, které tu obvykle chytáme. Uvidíme. Dobrou noc!

Předpověď počasí: slabý vítr, azuro, přes den 18°C, v noci 0°C. Budík 5:00.

Cesta za polární kruh 2021 #10 28.09.2021, David Havlíček

Den desátý. Nemohu dospat. Cesta helikoptérou do hor je další věc, o čem jsem pár let snil. A dnes se to vyplní. Bude velký den D! Před pátou vstávám. U vaření kávy mi zvoní budík. Dnes ani nebyl potřeba. A kluci na něj reagují a vstávají také. Musíme se kompletně sbalit na dvě cesty. Jednak na let do hor a také na večerní cestu na jih. Napřed ale jdeme na půl hoďky k vodě. Ryby nespolupracují a také je to možná dáno tím, že jsme už myšlenkami někde v kopcích. Vracíme se a za mírného mrholení balíme. Uvědomujeme si při tom, že vítr polevil. Super! Sbalit tábor je rutina, sbalit cajky na ryby v horách také. Bereme si každý jen jeden prut, dohromady dva podběráky a pár nymf 8 cm a kickerů 7 cm. K tomu háčky a čeburašky a to je vše. S tím bychom si měli vystačit v každé situaci. A ještě nějaké sušené maso, abychom měli rezervní energii

Cesta za polární kruh 2021 #9 27.09.2021, David Havlíček

Den devátý. Ani nevím, zda-li v noci foukalo hodně, málo či vůbec. Už se na mě začínají projevovat známky únavy. Spal jsem opravdu tvrdě. Co si budeme povídat, tyhle výpravy za rybami by měly končit čtrnáctidenním pobytem v lázních :-) Matně si jen pamatuji, že chvílemi pršelo. Budík mne vytáhne po páté, ale nechce se mi. Naslouchám a vítr, zdá se, polevil! To mě přesvědčí rozepnout zip spacáku. Když si vařím kávu, zkouším oslovit kluky, zda se nepřidají. Ticho. Už mě ani neposílají do zadele :-))) Vyrážím tedy sám. Životního potočáka už mám sice na kontě, velkého jezeráka také, nicméně tady mám ještě nevyřízený účet. Stále před očima vidím tu rybu 70-90 cm, jak vyskakuje a pak mi zabírá a... povoluje návazec. Dnes ale není den D. Několik hodin usilovného házení přinese jen nějaké ryby okolo 40 cm, solidní lipany, ovšem cílová ryba nikde. Fouká, ale neprší a na chvilku se dokonce objeví i sluníčko. Neváhám a zvěčním si tak vzácný úkaz :-) Okolo deváté se dávám na ústup a potkávám Honzu. Ten na mě už zdaleka haleká, abych přichvátl. Že má monstrózního lipana. Ulovil ho na nymfu a lipan je opravdu brutální. Naměříme mu poctivých 56 cm. Další osobák! Hážeme dál. Dostávám pěkný záběr u dna a zdolávám také velkého lipana. Sice není tak velký, ale má rovného půl metru! Neskutečný zážitek a další osobák! Tento den už druhý! Neuvěřitelné...

Vracíme se do tábora a odpočívám. Vítr sílí. Kluci mají v plánu vyrazit na přítok a přilehlé jezírko. Po obědě však prohlásím, že toho mám dost a musím se prospat. Kluci tedy vyráží sami. Dle pozdějšího vyprávění nachytají krásně barevné pstruhy a lipany. Po odpočinku vstávám až okolo čtvrté. Kluci už jsou z výletu na jezírko zpět a vyprávějí zážitky. Vítr je brutální. To na ryby ani není. Domlouváme se tedy, že pojedeme na průzkum bez prutů. K jezeru. Výlet je to pěkný a větrný. Zaujmou nás zejména stromy, kterým rostou větve pouze na jednu stranu. Ve směru větru. Asi tu fučí opravdu často a hodně a pořád jedním směrem. Jezero je naprosto nechytatelné. Vlny jak na moři, čepice na vlnách tvoří v podstatě jednou velkou ČEPICI! Přemýšlíme co dál. Zítra má být docela chladno, mírný občasný déšť, vítr trochu slabší. V hlavě se mi rodí myšlenka. Už před dvěma lety nás zaujala možnost letět do hor helikoptérou a zažít rybolov někde, kde se zas tak často lidská noha neobjeví. Už také víme, že to není trip jen pro milionáře, ale i pro obyčejné kluky z čech. Pravda, něco to stojí, ale není to tak nedostupné, jak by se zdálo. Navrhuji klukům průzkum možností. Sedneme do auta a jedeme k základně helikoptér. Zde se dozvídáme, že se za něco málo přes čtyři tisíce korun (našich) na hlavu máme možnost dostat (vč. zpátečního letu) na říčku, kde je hodně lipanů, potočáků a sivenů arktických. Nastává dilema. Nebylo to v plánu a zkraje to zavrhujeme. Taky to není nijak levné. Po delší diskuzi se ale shodujeme, že to zas takové peníze nejsou, tedy v poměru k zážitku, a že počasí má být celkem příznivé. A také kdy jindy, když ne teď :-))). Shodujeme se, že důvody proč ne, si můžeme najít vždy. Ale lepší je hledat důvody proč ano. A tak nakonec let rezervujeme. Zítra v osm ráno nás čeká naprosto nový zážitek! Poletíme a budeme lovit v krajině snů! Návrat plánujeme v 18:30. Původně jsme zamýšleli vícedenní trip, ale na to momentálně nejsme materiálně připraveni. Bude to tedy jakási průzkumná jednodenní mise. Strašně se těším. Ani nemohu popsat jak. Vracíme se na základnu a překotně už probíráme, jak se sbalit. Helikoptéra totiž unese jen 400 kg (my + vybavení). Snad to vymyslíme a klapne to. Další plán je takový, že se večer předběžně sbalíme, ráno se dobalíme a po návratu z výletu helikoptérou pojedeme rovnou asi 400 km na jih, kde strávíme poslední noci naší cesty za rybami. Podvečer jdeme na ryby. Opět připomínám, že to, co platilo v předchozím příspěvku, nebylo úplně přesné. Spíše naopak :-))) Jelikož jsme čtyři, rozdělíme se. Já jdu s Ondrou po proudu, Honza zůstává s Radimem na místě. My nemáme ani náznak záběru. Voda je úplně mrtvá. Po hodině chytání přemýšlím, co změnit. Do toho mi zvoní telefon. "Pojďte za mnou, mám něco hroznýho, vůbec nevím co to je!" Ani se neptáme a utíkáme za Honzou. Naštěstí je kousek nad námi. V podběráku má brutální rybu. Nejspíš nějaký druh sivena. Prý dostal v klidné vodě pecku na XLkovou nymfu a po napínavém souboji tohle "zasítil". Rybu měříme. Má 85 cm! Následně se od Zdeňka Edelmanna dozvídáme, že jde o sivena obrovského, který se před dvaceti lety v některých krajích vysazoval. Prý ve své domovině, v Kanadě, dorůstá až 120 cm, zde maximálně 90 cm. Jde tedy o trofejní rybu, která se dá jen obtížně překonat. Další osobák. To je hustý! Tři osobáky během jednoho dne! Přichází šero. Radim s Ondrou se vrací na základnu balit. Já chci dát s Honzou ještě pár hodů a půjdeme také. Hážeme, taháme lipany okolo 45 cm a nechce se nám od vody. Najednou se v půli řeky objeví sebrání. Sice to není kdovíjaké kolo, ale je jiné. Rychle stáčím nymfu. Sakra, zrovna jsem nahodil na maximální dohoz. Snad to stihnu. Během pár desítek vteřin nahazuji. Pár metrů za domnělou pozici ryby a nymfu vedu ve sloupci s nadějí, že tam ještě někde "autor sebrání" stojí. Třetí zhoupnutí a prásk. Je tam! A bere si přes brzdu! Ten nebude malej! Rybu opatrně zdolávám. Proud není zas tak silný a brzy získávám navrch. Pár výpadů u břehu a je v síti. Nádherný pstruh! "Ten bude mít tak 55 cm!", říkám Honzovi. "Kdepak, ten bude mít šede", opáčí Honza. To je obvyklý problém odhadnout délku ryby, když se krátce před tím chytí takové monstrum. Měřící podložka dává Honzovi za pravdu. Rovných 60 cm! Do své sbírky jsem tedy přidal pátého pstruha přes 60 cm. To je mazec. Rybu po pár rychlých fotkách pouštíme. Šero sílí a my ukojeni dalším zážitkem mažeme balit. Zbývá už jen trocha práce a rychle usnout a pořádně se vyspat na zítřejší let do hor. Moc rychle mi to nejde. Strašně se totiž těším...

Předpověď počasí v horách: slabší vítr, občasný déšť, teplota v horách 2-5°C, občasné sněžení.

Budík 5:00.

Cesta za polární kruh 2021 #8 25.09.2021, David Havlíček

Den osmý. Vstávám tradičně první. Bohužel už je ale světlo. To je "nevýhoda" těchto končin, že této polovině roku je tu den prostě delší. Tahám menší okouny. Postupně se ke mě přidávají kluci. Okounujeme. Bere spousta menších ryb a tak se postupně dáváme na průzkum jezera. Má podle slov bagristy skrývat velké okouny. Musíme je jen najít. Jako obvykle jedu napřed a snažím se nalézt něco zajímavého. Naláká mne pohled na zátoku. Vítr totiž sílí a zdá se, že tam tolik nefučí. Je plná menších okounů. Zkouším obházet "nymfopopem" traviny. Štika se ale nekoná. Zato okouni okolo 30 cm ji atakují a jednoho vyndám. Blázen. Opět si troufl na sestavu přes 25 cm dlouhou :-))) Zkusím malého popa, ale ten je nezajímá. Vyjíždím ze zátoky a obhazuji rákosí. Sice je tu už hodně ostrý vichr, ale štikám to nevadí. Několik ryb do 70 cm se mi daří. Chtěl bych ale ty okouny. Proto vyrážím dál na jezero. Zkouším je najít, ale po hodině se vzdávám. Vítr fučí jako blázen a nedá se skoro ani chytat. O zakotvení skoro nemůže být ani řeč. Ondra s Radimem jsou kdesi v dáli po větru. "Budou mít luxusní návrat", pomyslím si. Nic nenechávám náhodě a zvolna se vracím do tábora. Ehm, no zvolna... Pádluju jako o život a sotva se sunu vpřed. Trasu, kterou bych standardně ujel za 10 minut jedu více než hodinu. Honza přichází po souši. Prý to nešlo a tak nechal kajak dole na jezeře a šel raději pěšky. Volám klukům, že jsme to vzdali. Oni už se také pomalu vrací, ale nechtělo se jim. Trefili se totiž do velkých okounů okolo 45 cm. Vítr byl ale tak silný, že se nebyli schopni ukotvit a také už to začínalo být lehce nebezpečné. Focení prý byl hooodně adrenalinový zážitek :-) Diskutujeme co dál. Jsme hrubě za polovinou výpravy. Jezero se nám moc líbí, šance jsou vysoké, ale předpověď větru špatná. Spíše má sílit. Po krátké poradě volíme přejezd na daleký sever. Do hor. Tam, kde jsme předloni několik dní ve větru mokli. Ovšem do krajiny, která je úplně jiná, tvrdá a současně krásná. A štědrá. Tam, kde mi unikl předloni mega pstruh. Jezeru slibujeme odvetu a odjíždíme. Když po několika hodinách dosáhneme cíle, zjišťujeme, že s větrem jsme si moc nepomohli. Spíše naopak. Nicméně budeme chytat ze břehu a to se dá. Jen aby nepršelo. Stavba tábora je "hustá". Jsme v dolině mezi stromy, takže v závětří. Další závětří si děláme z auta a káry. Přesto máme problém ukotvit stany. Ze široka daleka nosíme kameny a zatěžujeme. Používáme i kotvy od kajaků a vše, co má nějakou váhu. Je to mazec. Při soumraku jdeme na chvíli k vodě. V poryvech větru se ale nechytá dobře. Přesto se podaří pár menších pstruhů, nějací lipani a Ondra dostává půlmetrového krasavce. Vichr je nepříjemný a tak se vracíme do tábora. Znovu zatěžujeme, protože stany působí jak vlajka ve větru. Ondrův stan dokonce jeden z poryvů neustojí a praská mu vnitřní tyčka. Naštěstí má Ondra náhradní a stan opraví. Najíme se a uleháme. A doufáme, že se vítr zklidní a hlavně nezesílí. Kdyby nám stany poškodil a začalo k tomu pršet, byla by to asi krušná noc. Jo, to je ten překrásný, ale současně nekompromisně tvrdý sever. A i proto tu jsme. Když to miluješ...

Předpověď počasí na další den: velmi silný vítr, jasno, 8-12°C. Budík 5:00.

Cesta za polární kruh 2021 #7 24.09.2021, David Havlíček

Den sedmý. Ráno nevstáváme. Plány natočit východ slunce nad jezerem se tím rozplynou jak pára nad hrncem. Aby také ne. Oslava byla mohutná a zážitek je potřeba strávit. Něco mi ale říká, že mi to stejně dojde až za dny, týdny... Možná to budou i měsíce. Taková ryba se opravdu tak často nevidí. Ze spacáků tedy vylézáme do slunného dne až před polednem. Na vodu už nevyrážíme. Zvolna se sbalíme a vyrážíme hledat nové místo. Představa je vcelku jasná. Tedy alespoň moje. Vysnil jsem nám oblasti, kde se za jezer stává řeka a naopak. Ideálně aby tam byla i peřejnatá voda. Tedy abychom mohli na kajaky na štiky a okouny a stejně tak po břehu za pstruhy. Nalézáme tři slibná místa. Když dorazíme na první, čeká nás milé i nemilé překvapení. Řeka je úchvatná, jsou tu jak peřeje a klidná místa, jezero nedaleko a místo k táboření luxusní. Voda je ale kalná jak po dešti a o pár set metrů výše je v řece bagr a něco bagruje. Chvíli uvažujeme. Já bych i zůstal, ale kluci jsou proti. Hluk a vůbec přítomnost civilizačních prvků je otravná. Jedeme tedy dál. Cestou prochytáme krátce malou říčku. Asi čtvrt hodiny nikdo nemá ani klep a říčka se zdá být "mrtvá". Není. Ondra hlásí rybu a po hezkém souboji fotíme překrásného divokého pstruha asi 45 cm. Jedeme dál. Další vytipovaný flek nalézáme asi za hodinu. Tyvole! Zase bagr!? Se zbláznili? V divočině? Proč?! Prcháme pryč. Další místo je nezajímavé. Hmmm, to dnešní hledání bude asi delší... Ondra nalézá jezero a místo u spojky k dalšímu. Na fleku je celkem pěkně, říčka je plná pstruhů, ale byli bychom na návětrné straně. A fouká opravdu zostra a vítr má sílit. To nepůjde. Hledáme dál. Další hodinový přejezd k řece. Tábořiště slušné, voda zvláštní. Nedaleko by ale měly být peřeje. Než je ale prozkoumáme, shodujeme se, že se nám tu zas tak moc nelíbí a jedeme tedy dál. Cestou nalézáme na mapách zajímavou řeku, plnou peřejí a na jejím konci členité jezero. Vypadá úchvatně. Po další hodině jízdy nám znemožní další putování závora. Sakra. Přichází lehká panika. Zkoušíme vyjet po lesní cestě proti proudu, kde by mohlo něco... To snad neeee! Opět bagr v řece. To si děláš pr....!? Uprostřed laponské divočiny třetí bagr??? Jdeme alespoň omrknout řeku. Vypadá moc pěkně, ale... Kluci jdou proti vodě, já po proudu a potkávám operátora bagru. Dáváme se do řeči. vysvětluje, že řeka, která nám klukům z čech připadá naprosto úchvatná a panenská, obnovují do přírodního rázu. Poslouchám s otevřenou hubou. Prý byla řeka před sto lety splavněna kvůli plavbě dřeva a oni nyní do koryta přesouvají velké balvany, aby se rybám více dařilo. Naprosto neuvěřitelné. Ale je to tak. Operátor mi na závěr milého hovoru dá i pár tipů na ryby a táboření. Prý máme jet na nedaleké jezero, kde jsou velcí okouni a štiky a odtud je kousek říčka plná pstruhů a lipanů. Tak paráda! Loučíme se a vyrážíme. Za chvíli jsme u jezera. Tábořiště je sice u cesty, ale je pěkné. Postavíme tábor a kluci valí na vodu. Já chvíli úřaduji v "lake office" a v hlavě se mi rodí plán. Ondra s Radimem zůstanou na jezeře a my s Honzou omrkneme tu říčku plnou pstruhů. Za dvacet minut jsme na místě, ale říčka nikde. Prý jsme něco přejeli, ale bylo to "mikro". Couvám. Skutečně tu něco je. Je ale maličká a skryta v divokém porostu. Natěšení vyrážíme. Následující dvě hodiny jsou muka. Extrémně těžký terén, říčka malá, mělká, zarostlá. A ani náznak záběru. Ten bagrista si z nás nejspíše vystřelil?! Prcháme a přejíždíme na velkou řeku, kde byl bagr. Chvilku chytáme, ovšem bez záběru a za tmy kapitulujeme. Do tábora se vrátíme za tmy. Kluci nachytali docela dost okounů, i pěkných a nyní večeří u ohýnku. Nahážeme do něj pár brambor v alobalu, zbaštíme je a jdeme spát. Uvidíme ráno, co nám další den přinese...

Předpověď počasí na další den: velmi silný vítr, jasno, 16-20°C. Budík 5:00.